Bič!

Bič je název pro cestu, kde je jasně cítit unikátní spárovou línie z které jde respekt. Bič má zvuk. Když si to slovo vyslovíte a poválíte na jazyku přímo pod cestou, pocítíte i jemně nahořklou chuť na patře.   V ČR je nějaký ten lezecký "Bič" snad v každé spárové oblasti podobně jako Čertova skála nebo Jeptiška. Vybral jsem trojici známějších kousků, které vám v následujícím článku představím. Netřeba dodávat, že se jedná o perfektní polezení a to my máme na Nadzemí rádi.   Jak už jsem naznačil, bude se jednat o tři spáry na písku, kdy je vhodné už umět žabku, ropuchu, pěsť, kohoutka a lecjakou jinou spárařskou fintu, aby přelezení těchto sedmičkových cest byla promenáda a ne kriminál.  

Zastavení první: "Bič" v Teplicích 

Cvakání druhého kruhu. Foto: archiv Nadzemí

Když se vydáte po modré turistické značce v Teplických skalách určitě narazíte na "Věž Jardy Berana", kterou poznáte podle písčitého plácku a zastřešeném posezení pro kolemjdoucí turisty. Nelze také nepřehlédnout nádhernou koutovou spáru nad střechou dřevěného přístavku. Klasa je VIIb, cesta má hvězdičku a tři kruhy z roku 1961, kdy ji vylezl Bohouš Sýkora (autor knihy Pískaři),Oldřich Gult, V.Walzel a J.Stránský.

Pjotr pod prvním kruhem. Foto: archiv Nadzemí
  Cesta začíná choďákem nad chatkou, kde nastává lehce nepříjemný skalní schod, kdy je třeba zabrat za dobrého sokolíka, našlapat na tření a vykulit se hore na balkón. K prvnímu kruhu je to fakt v klidu. Je zde erárka, člověk v položeném sokolíku pochoduje po takových "křemenných žílách", takže kopýtka nesmýknou - lambáda. Po prvním kruhu se cesta pomalu nakolmí a kdo umí trochu žabky, tak si bude libovat, je exkluzivní. Samozřejmě můžete sokolit až nahoru, ale je to mírně vysilující a zbytečné. Až nad 3.Q do police jde ideální žabka, zde se odpoutává divoká varianta "Prásknutí bičem", přímo nahoru. Doporučil bych traverzovat doleva, cvaknou hodiny, trochu nepříjemně vylézt širočinu a lehce na vrchol. Velkolepý výstup.¨

Zastavení druhé: "Bič" na Prachově 

Cestou k druhému kruhu. Foto: archiv Nadzemí   Ten má trochu horší pověst, protože pár lidí spadlo pod druhým kruhem, kde je to těsně nad zem. Jedná se o klasiku za VIIb od Vladi Haleša a A. Fučíka z roku 1951 přes pět kruhů, na spáru velice dobře odjištěnou.
Ruční spára pod druhým kruhem. Foto: archiv Nadzemí   Začíná se pětkovým sokolem po zaplutých žebrech k 1.Q. Zde je dobré si dát zámkovku a majzla. Nad kruhem je prvotřídní žabka, která se ale po čtyřech metrech lehce rozšiřuje, nesmíte udělat chybu jak v "Tréninkové spáře" v Ádru a snažit se pádlovat až nahoru. Nacpete se pravým bokem do spáry a hlubokou žábou a odtlakem v klidu cvaknete druhý kruh. (Lze zde při troše snahy napchat i bambuli na přijištění.) Po cvaknutí v pohodě spočnete na poličce. Je možné zkusit také štýl Zdeňka Koťátka, který spáru mezi prvním a druhým vyběhl za sokolíka. Brrr, do toho bych fakt nešel. Od druhého kruhu se cvakají další kruhy jak po másle. Ještě k třetímu člověk nějakou žabku založí, ale pak už je to čistá traverzová stěnka po lištách s horšíma nohama. Nechápu jak to mohl Čada s Benešem a Baldrychem vybruslit jen tak na OS sólo. Jó byli to hráči, první liga. Od pátého kruhu se cesta napojí do komínků a těmi bez problému vyhrnete nahoru. Opravdu se hodí u 5.Q štandovat. Video: Bobři testují UFO ve spáře pod druhým kruhem.  

Zastavení třetí: "Bič" v Tisé".

Bertík ve spáře pod dodaným kruhem. Foto: archiv Nadzemí   Na rozdíl od svých jmenovců je tento Bič na první pohled celkem přehlédnutelná línie. Teprve když se tam letos na jaře trápili nějací konoupci, jsem šel hodit voko na tu nádheru vedoucí na věž Golem. Cesta je za VI od pana Miloše Matrase a J. Budína z roku 1963. Sice číslem a délkou na první dojem nejlehčí cesta ze zmiňované svaté trojice, ale dokáže potrápit dost. Oni někteří ví o čem mluvím. Jediné štěstí, že správce oblasti dodal jedinný kruh do této cesty. Bez něj bych se asi posral do výšky. Foto: archiv Nadzemí

Foto: archiv Nadzemí

Prvních 4-5metrů se leze jemným žlábkem po kyzech než chytneš žábu u takové jeskyňky. Zde neuvěříte svým očím - napříč jeskyňkou je 15cm kulatina, ideální na obhození 120cm smyčkou, vagóňák jak prase, velice potěší. Ke kruhu vede sice tutová žába, ale koutovka jde trochu do kopce a ty odšlapy nic moc, nad hruhem musí člověk provést překul nohama na hranu a delikátně se vměstnat do spáry, která se najednou stává "klíčovou klíčovkou", po pár proletářských tempech lapnete madla a nepustíte až na vrchol.

Doufám, že tyto tipy vás budou inspirovat. Užívejte ryzích lezeckých emocí nejen na písku.

Čaj

Dobrodružené lezení a bouldering - WILD COUNTRY.